Miniatury: Flák srnčího

 

 

Flák srnčího

 

 

 

       Louky pocukroval sníh a zakalil mráz. Ani do krtiny by si člověk s gustem nekopl. Stoupáme k Vodnímu zámku, přecházíme napříč serpentýny na Srní, domky Jelenova za našimi zády klesají níž a níž. Nerozchodili jsme se ještě, ani naše fenka Zuzanka není ve formě. Ráno se klepala v mrazu jak ratlík, houf vrabčáků za jejími zády si z ní nic nedělal. Ztlousta trochu a zpohodlněla, jak lehává v teple tvé předsíně v papírové krabici, kde má pelíšek.

 

 

       Přímo nad námi se zvedá Huťská hora, jejíž mohutnost nás překvapuje při pohledu odkudkoliv. Míříme k vyhlídce a docházíme k památníčku v podobě umrlčího prkna. Ze zápisu nás mrazí: “Zde je památka na chlapa, který nestihl říct sbohem. Mgr Jakub Svěrák 12.5.1981 – 6.11.2017 Shit Happens. Musím jít. Myslím, že vás uvidím, nevím, kdy. Nikdy nevím, kdy budu zpátky ve městě, ale pamatuj, co ti říkám, časem budeš platit a je překvapivé, jak čas vyprchá.” Slova volající po pomstě v nás vyvolávají představu vraždy či někým jiným zapříčiněnou nešťastnou náhodu.

 

 

       Za Sedlem přecházíme po mostku, pod kterým vede Vchynicko-Tetovský kanál. V místech, kde se terén začíná prudce svažovat, ústí koryto do širokého potrubí. Slézám k němu dolů. Dívám se do tmy, je tam ticho. Ale ve chvíli, kdy nade mnou promluvíš, zazní zvláštní hrdelní zvuk. Zní to jako dálkou zdeformovaný výkřik ptáka. Nebo tu někde škvírami v betonu probublává vzduch? Přiložím tvář ke mříži, která brání vstupu dovnitř, cítím, jak z hlubin země vane teplejší průvan. A pak mi to dojde. Zavolám dovnitř. Echo jako by pružilo, kroutilo se a volalo hlasem zešílevšího uvězněného zvířete staženého zaživa z kůže. Snad tato ozvěna žije svým životem, zapomněla na náš hlas, který ji povolal, a vytvořila si vlastní odpověď, sebevědomou a tím i trochu děsící. Voláme dovnitř jeden přes druhého, hrozíme, šeptáme, bručíme i výskáme, ba dokonce štěkáme. Zuzanka pobíhá nahoře nad korytem a a sleduje nás s obavami o náš zdravý rozum.

 

 IMG 5252

       Sestupujeme po louce ke Křemelné. Zřejmě se tu po přívalovém lijáku utrhl kus svahu. Na dně sesuvu se svíjí drobný potůček. Ale jak je strž hluboká! Stromy, které zřejmě proud vody, bahna a kamení podemlel, leží přes sebe, některé jsou napružené, zapletly se do sebe holými kořeny jako zápasníci o definitivně ztracenou půdu i rovnováhu. Na jednom místě obdivujeme rampouchy spouštějící se po kamenech, rostlinách i kořenech v podobě křišťálových krápníků. Ale ledem jsou pokryté i balvany. Těsně nad Křemelnou je svah nejprudší. Kameny jsou do sebe nepřehledně zaklesnuté, šouráme se před stupně po zadku, Zuzanku musíme přenášet. Pak mi uklouzne noha tak nešikovně, že udělám skoro rozštěp. Mám pocit, že mi ve slabině něco ruplo. Ale dojít zpět na Čeňkovu pilu musíme.

 

 

       Je to zvláštní, že jdu přes stupňující se bolest stále bezstarostněji. Odevzdávám se cestě, jejíž kameny a popadané stromy překonávám těžce a opatrně. V duchu si představuju, že se tu usadím a počkám, až se bolest utiší, i kdybych tu měl setrvat několik dní a nocí. Všechno je otevřené, i to, zda půjdu dál, nebo ti jen řeknu: Pokračuj beze mě. Vzpomenu si na na povídku Henryka Sienkiewicze Strážce majáku. Je o muži, který se celý život toulal, chodil sem a tam ani ne tak ze svého rozhodnutí, ale hnán neklidem, okolnostmi, nakonec toužil dokončit svoji pouť na majáku. Přijali ho, i když už to byl byl stařec. Zachoval si zdraví, měl pevné nohy a vichry zčištěné myšlenky. Ale nesměl na majáku nikdy zaspat. Jediné pochybení a ihned by byl bez milosti vytřídán. Jednoho dne mu loď přivezla od kohosi balík snad novin či knih. Byly to knihy o jeho vlasti, domovině. Začetl se, zasnil se a usnul. V noci přišla bouře a on zapomněl zažehnout oheň. Měl štěstí. Na lodi, která kvůli tomu najela na útes, se nikdo nezabil. Ale musel být vystřídán. A tak ten člověk, který tolik toužil dožít v klidu, opět vyšel na cesty, už slabší, zase starší, proděravěn stejně studenými, sychravými a nevlídnými vichry, jaké vanuly i v jeho mládí. Marná snaha o pokoj, kde jsou okna stále dokořán.

 

 

        Docházíme k ulovené srnce. Zpola sežrané maso je čerstvé. Saháš srnce na srst, tvrdíš, že je ještě trochu teplá. Okolo je spousta stop, též velké tlapy. Že by tedy rys?

       “Nechceš flák srnčího?” ptáš se mě. Zprvu to chápu jako vtip, jsi přece vegetariánka. Ale pak mi dojde, že to myslíš vážně.

       “Kdybych měla nůž, odřízla bych zadní běh.”

       “Zvláštní, podělit se s rysem o jeho úlovek.”

       “Proč ne? Maso se tepelně opracuje, nic ti nehrozí, ani cizopasníci,” lákáš mě na srnčí pečínku.

        Asi se opravdu netvářím příjemně, protože mě hned napomínáš: “To si říkáš lesní samotář? Tady se ti nabízí potrava a tobě se to nelíbí? Jdi se vycpat.”

 

 

 

       Pokračujeme dál podél toku Křemelné. Přímo nad námi visí větev ozdobená vzácnými ledovými květy. Tu a tam nás předletí skorec vodní. Dva se skoro srazí, zatřepetají se u sebe a pak každý z nich letí svojí cestou, jeden po proudu a druhý proti proudu.

 

 

 

       U Vydry se mi do cesty postaví moře balvanů. Led vytváří mezi nimi krajky, vlnky, ledové růže, ryby a ptáky plné dynamického pohybu. Zřejmě tu nejprve vznikla na hladině ledová krusta. Hladina pak klesala, až se úplně ztratila a zůstalo po ní jen toto křehlé ledové předivo.

 

 

Text a foto Roman Szpuk

 

{gallery}Jitka/prosinec/srnci{/gallery} 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

1. Posed u Modravy
2. Výstup na Stožec
3. Dlouhé zimní noci  
4.Předjarní povídání
5. Jarní vítr 
6. Náušnice paní Zajícové
7. Soumrak na Šeravě
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty
10. Kohout 
11. Svár zimy a jara
12. Jepičí láska
13. Hadí vrch
14. Voda, voda
15. Čtení v kavárně na Dvorku
16. Cesty nevyzpytatelné
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
 

 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev 
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

  

 
MINIATURY Romana Szpuka 2017 : 
 
1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný 
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 

{jcomments off}