Šumava |  Sušice |  Čkyně |  Prachatice |  Kvildsko |  Vimperk |  Volary Webkamery:  Šumava |  HumlNET |  ČHMÚ Počasí |  Ubytování Šumava Vyhledávání

Důležité kontakty

Informace o využívání

  • Miniatury: Noci, jíž nezní žádné rozkazy

    Noci, jimiž nezní žádné rozkazy

     

         Letošní září je chladné. Když jde Magdon kouřit před dveře stanice, bere si na hlavu čapku. Vypravuje o kamarádech Pušákovi a Davidovi. David nemá kde bydlet. Prodal svůj polorozpadlý statek pod milešickou oborou. Nyní si postavil stan u Aleše v Mlynařovicích. Skrývá se za balíky slámy před majiteli louky, na které se i s dětmi usadil. Zima je na krku. Co bude dělat? David nemyslí na budoucnost. Jeho rozhodnutí jsou chaotická. Před časem si nechal přivézt z Himálají kamenné dlaždice, poslali mu je v kontejneru za čtyři sta litrů, nepojistil se, naložili je naležato a všechno cestou popraskalo.

       1  Pušák žije s matkou v pokoji, kde se už dlouho neuklízelo. Už cesta k němu je dramatická. Na schodišti chybí spodní schod, další dva jsou prohnilé, člověk musí našlapovat jen na některá pevnější místa, ale Pušák položil na ta místa balíky starých časopisů, čímž cestu učinil ještě krkolomnější. Jednou ožralý zakopl, skoro prolétl oknem, měl štěstí, mohl jím proletět celý, vypadnout, napíchnout se na plot. Ale opilci mívají štěstí, vzpomínám, jak jsem kdysi spadl v hrozném stavu z nadjezdu pod most na násep dálnice, šel jsem tenkrát na stopa z Prahy na Teplice a odskákal jsem to jen potrhanými vazy v kotníku.

         Opilci mívají štěstí, ne však vždycky. Zrovna v těchto dnech hledali Matyse, Matys hrával fotbal za Rohanov. Běžel ke své bráně, trefil se a řval: „Góóól!“ Dal si vlastňáka. Dělal také rozhodčího. Dokázal zápas nastavit o třicet dva minut, dokud jeho tým nedal vítěznou branku. V Dobrši na hřišti míval zakopaný sud. Říkal tomu Hospoda u dvou volů.

         „Pak si něco plánuj,“ komentuje to Hrunek Na Koreji. „Dneska tu jsi a včera tu nejsi.“

     

    ***

         V nonstopu Alfa stojí u barového pultu opilá blondýna. Je neklidná, trhavé pohyby ukazují, že už tu popíjí celou noc, nebo že sem dorazila z nějakého jiného lokálu. Vedle na barové stoličce sedí krátce ostříhaná už starší žena s vytetovaným pětilistým květem na rameni. Je to manželka Němce.

         „Už chlapy nechci vidět,“ ulevuje si v pláči blondýna. „Už na ně seru.“

         Starší žena ji konejší tichým hlasem. Nerozumím, co jí říká, blondýna je hlasitá a rozumím jí každé slovo, třebaže sedím na druhém konci barového pulzu. A pak je tu ještě Vietnamka, která obsluhuje. Kouká na tablet a trochu se pro sebe uculuje.

         „Já se potřebuju vybít!“ vykřikne blondýnka. „Ale nebudu přece jen tak někoho mlátit?

         Obě ženy s ní souhlasí.

         „Dva dny mi udělal hezký a třetí den mi provede tohle. Už se nezmění,“ konstatuje blondýnka a hraje si nervózně se smartphonem. „Stejnej jako můj fotr. Sliby. Alkoholický kecy a hovno.“

         „Před klukem nebreč,“ radí jí ta starší. „Vybreč se sama.“

         Do nonstopu nahlíží jiná žena a naznačuje opilé blondýnce, aby s ní šla před podnik. Ta ji vrávoravým krokem následuje před dveře do slunce. Žena s pětilistým květem na rameni chvíli mlčí a pak se obrací k vietnamské barmance: „Na starý kolena jsem teprve poznala, co to je pravá láska. Dívej se, jak jsme do sebe zamilovaný,“ ukazuje Vietnamce fotku na mobilu. „A víš, kdo mu dělal ten ksicht? Tu čepici? Tvůj manžel. Nemůžu se dočkat, až přijde domů. A Kikina už na dálku pozná, že je to on. Těch černochů tam,“ přechází opět na jiné téma, na Německo, kde s manželem žije. „Teď je toho všude jako uhlí. Turci dělají bordel. Jenom do půl pátý jdu ven, pak už si netroufnu.“

         Přichází vietnamská holčička, dcera barmanky.

         „Jak se ti líbilo u babičky v Číně?“ ptá se malé starší žena.

         „Ve Vietnamu,“ opravuje ji tiše holčička.

         „Já si ty země pletu,“ omlouvá se žena a pokračuje: „Příští rok v dubnu už budem spolu pět let. Chci udělat přepadovku. Výlet do Itálie. On celý život nebyl na dovolený, já taky ne.“

     

    ***

         Před nemocnicí sedí čtyři stařenky a sestra kouřící elektronické cigáro. Nad Vimperkem hřmí. Sestra si vzala slovo, její dělo se svůdně natřásá.

         „Jak ses měla v práci?‘ ptá se mě ten můj. No jak. O tom se přece nedá mluvit. On je u krav a hlásí mi, že přehnal dvě stáda nebo že zatlouká do země další kolík. ‚Proč mi to říkáš?‘ ptám se ho. Vždyť je to furt stejný. Přijdu zmožená, bolí mě koleno. Shodím ze sebe hadry, chodím tam nahá. On na mě chvíli kouká, pak mi řekne: ‚Oblíkni se‘. Mně je horko, jsem zpocená. Tak jde do jinýho pokoje.“

         „Chce si s vámi povídat,“ špitne jedna ze stařenek Blaženka. „Toho si važte.“ Ale sestra jako by ji neslyšela.

         „Máme kocoura,“ pokračuje. „Ten je jako chlap. Sedí přede mnou, kouká mi na prsa. ‚Do očí se mi koukej,‘ řeknu mu a on takhle,“ ukazuje, jak šelma jen na mžik zvedne pohled, který zas hned spustí níž. „Olizuje si toho mečouna, rozvalenej jako chlap,“ ukazuje si na roztažená stehna. „On má manželku, s ní měl už dvakrát děti. Ale ona je teplá. Fakt se tak chová, doktor říkal, že je teplá. On si ho olizoval a ona mu packou dala prdu, takhle,“ směje se a naznačuje ránu z boku. „To plesklo. Když ležím ve vaně, vyskočí na okraj a pak po mně takhle šlape,“ promačkává si velké prsy. „To jsou naše zvířata. Tak mi na tý vesnici žijeme.“

     

    ***

         Jsem nastydlý, možná mám chřipku, tělo mě bolí. I ten mírný kopec od Šebestova na Nicov musím kolo tlačit. Čekám na sluneční paprsky, ale přeháňková mračna odplouvají pomalu. Javory se barví, jsou plné ohně či studu, ale nehřejí.

         V nicovské hospůdce je útulno. Řekl bych: rodinná atmosféra. Na stěnách visí obrázky Jana Heny Vaňka. Vzpomíná se na Maďara Honzu Hanka, který tu hrával na harmoniku. Pocházel z Bekes Saby.

         Hned u dveří sedí vousáč a má hlavní slovo.

         „V Benešovce byl každej druhej pytlák,“ tvrdí. „Hrobník nosil divočinu v pošťácký kabele. Už se nám to přejedlo. Teď kluci seděj na posedech a hovno. Dneska pytlačej už jen Němci. S kušemi. Je to tichý. ... Ááá, už očistily houby,“ ukazuje oknem ven na silnici, přes kterou přecházejí tři ženské postavy.

         „Jo, a teď budeš očištěnej ty,“ směje se žena, která ze svého místa vidí více za roh. K hospůdce se blíží další žena.

         „Jéje!“ odsouvá vousáč polekaně svého frťana k sousedovi a chytá se takřka vypitého půllitru.

         „Chceš ještě jednoho?“ popichuje hostinský.

         „Ne ne,“ třepe rukou vousáč. Dveře se otevírají a už nad ním stojí jeho manželka.

         „Ses zakecal, co? Lepidlo?“ ukazuje na lavici.

         Dopíjím čaj s rumem, trochu jsem se zahřál. Pokračuju dál, raději si navlékám svetr, brzy budu u tebe, odtud už silnice většinou klesá.

     

    ***

         Během větrné bouře Mortimer jsme se k sobě tiskli a naslouchali meluzíně. Čočkovité ostrovy altokumulů nastavily svá pobřeží trosečníkům hvězd. Co by asi naměřil wind-profiler, radar, který měří rychlost i směr větru až do šesti kilometrů nad zemským povrchem? Říkal mi kolega z Churáňova Jirka Bednařík, že občas zareaguje na hejna tažných ptáků. Nějaká meteoroložka z Portugalska tak spolupracuje s ornitology. Zda ale i tuto vichřičnou noc pokračují ptáci ve svém tahu?

         Ráno letí oblohou roztrhané stratokumuly. Jdu na autobus, u kapucínů v klášteře vedle kostela svatého Felixe z Lantalice se v jednom okně svítí, vlastně ve dvou, v tom druhém vidím jen police s naskládanými svazky knih, v prvním stojí nehybně mladý mnich v hnědém hábitu. Drží ve dlaních tlustou knihu, je to nejspíš breviář. Drží knihu, nebo se drží knihy?

         Existuje tolik knih. U maminky v nemocnici je seniorům k dispozici spis od Dominique Webba: Mějte úspěch. Chci to! Na obálce stojí rozkročený chlap v saku, které by mohlo být i županem nějakého boháče, naklání se nad stolem, na jehož desce jsou rozložené karty, v očích má zarputile šílený pohled, pod očima vaky.

         Za sušickým Andělíčkem svítá. Stojím na břehu Otavy, po černém proudu plují fantomy listů, které už začínají padat ze stromů lemujících náš šumavský tok. Nikdo jimi nelistuje, jen obloha si čte, o noci svobody, jíž nezní žádné rozkazy, žádná přikázání, žádná požehnání.

     

    2

     

    Text a foto Roman Szpuk 

     

     

    MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

     

    1. Posed u Modravy 

     

    2. Výstup na Stožec

     

    3. Dlouhé zimní noci  

     

    4. Předjarní povídání  

     

    5. Jarní vítr 

     

    6. Náušnice paní Zajícové

     

    7. Soumrak na Šeravě 

     

    8. Hle, dělám věci nové 

     

    9. Fragmenty

     

    10. Kohout 

     

    11. Svár zimy a jara

     

    12. Jepičí láska

     

    13. Hadí vrch

     

    14. Voda, voda

     

    15. Čtení v kavárně na Dvorku

     

    16. Cesty nevyzpytatelné

     

    17. Pouť po Českém středohoří

     

    18. Svatá petflaška

     

    19. Socha Mír

     

    20. Kouzlo červnových večerů

     

    21. Polonina, Svidovec

     

    22. Světlušky, červencové mrazy a pout

     

    23. Čas patří jen hodinám

     

    24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 

     

    25. Quasi una Fantasia

     

    26. Proměny

     

    27. Sociálka

     

    28. Bouře nad Gabrétou

     

    29. Chamtivci
     
    30. Tiché vytrvalé rytmy 

     

     

     


     

     

     

     MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

     

    1. Loučení s Friederike

     

    2. Krátká zastavení   

     

    3. Oheň tání 

     

    4. Nesouvislý dialog  

     

    5. Něžné objetí

     

    6. Mráz a srdce

     

    7. Tichá křídla

     

    8. Co si myslí planety 

     

    9. Bezejmenný potok

     

    10. Pouť okolo andělky 

     

    11. Město je jiné 

     

    12. Osamělci 

     

    13. Staří a mladí 

     

    14. Zpáteční cesta 

     

    15. Chodím furt v pantoflích 

     

    16. Toto místo 

     

    17. Celé jaro  je erotické  

     

    18. Na Brantlově dvoře

     

    19. Socha Rodina 

     

    20. České středohoří a Šumava 

     

    21. Hýlové a blesk  

     

    22. Bělásek a děti  

     

    23. Omývání barev 

     

    24. Bolest křídel  

     

    25. Slunovratova noc 

     

    26. Květina nezradí svůj květ

     

    27. Barvy čaje  

     

    28. Ještěrčin ocásek 

     

    29. Střet dvou vášní 

     

    30. Zatmění  

     

    31. Pavlínka

     

    32. Perseidy 2018

     

    33. Sarančatům sklaplo

     

    34. Prokletí milenci 

     

    35. Zanechávaje příbytek otevřený  

     

    36. A měla jsem tě ráda? 

     

    37. Vážka rudá 

     

    38. Kohlschachten  

     

    39. Na cello hraješ 

     

    40. Zlatá a černá 

     

    41. Panta rhei

     

    42. Palvínov a Vatětice

     

    43. Říjnové květy jahod 

     

    44. Vratká lávka slov 

     

    45. O solitude 

     

    46. Listopadové toulky 

     

    47. Zasněžené město 

     

    48. Přebrodit Křemelnou

     


     

     

    MINIATURY Romana Szpuka 2017 : 

     

    1. Uplakaný čert

     

    2. Hrušky 

     

    3. Vánoční vzpomínka

     

    4. Co všechno ten nástroj dovede

     

    5. Nešahej na ten sníh

     

    6. Otto Hrdin

     

    7. V údolí Losenice  

     

    8. Pavoučice sněžn 

     

    9. Šla Kačenka podle vody

     

    10. Vzpomínka na Krýmuse

     

    11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

     

    12. Letící oblaka

     

    13. Pan Kodýdek

     

    14. Cesta pulsu

     

    15. Život a smrt

     

    16. Deštníky

     

    17. Poklady

     

    18. Krucifixy

     

    19. Velikonoční vejce

     

    20. Koza v kapli

     

    21. Kolečka vypálené trávy 

     

    22. Boubínská noc 

     

    23. Ovečky

     

    24. Bratři Kazarovi  

     

    25. Domov

     

    26. Táta 

     

    27. David je fatalista

     

    28. Noční bouřka na Boubíně 

     

    29. Fenka a okoun

     

    30. Duha 

     

    31. Cestou z Najmanky na Radost 

     

    32. Žluna 

     

    33. Rehabilitace 

     

    34. Bez střechy

     

    35. Jako bílý šátek 

     

    36. Nepoučitelní 

     

    37. Dobršská brána 

     

    38. Hvězdy a psík 

     

    39. Malá ťapkající holčička 

     

    40. Zářijové plody 

     

    41. Buchingerův dvůr  

     

    42. Pouť na Luzný 

     

    43. Jaké má oči?  

     

    44. Nejmanka u Hrbu  

     

    45. První sníh  

     

    46. Úplňková noc 

     

    47. Jepice 

     

    48. Herwart a Empedokles 

     

    49. Dálky na dosah 

     

    50. Lidská zima

     

    51. Gráve Gabréta 

     

    52. Flöhturm 

     

    53. Blízkosti opuštěných
     

     

     

     

    Sdílet