hurikova

Projekt „Křeslo pro hosta”

Ohlédnutí za projektem

Křeslo pro hosta

 

Dne 24. února 2017 bylo v Městském kulturním středisku Vimperk představeno 16 žákovských projektů Gymnázia a SOŠe Vimperk. Jedním z prezentovaných projektů byl náš projekt „Křeslo pro hosta”.

 

Do našeho projektu jsme si vybrali bývalou studentku a úspěšnou cyklistku Terezu Němcovou (Huříkovou). S Terezou jsme natočili krátké video, ve kterém jsme jí položili několik otázek.

 

 

hurikova

Tereza Němcová (Huříková)

 

Jak vzpomínáte na vimperské gymnázium?

Na gymnáziu jsem strávila deset let a to je velká část mého života. Vzpomínek mám proto mnoho, hlavně přístup učitelů ke sportovcům je ojedinělý.

 

Jaké je Vaše životní motto?

Já neumím ta krátká hesla. Řeknu to, jak to cítím já. Vždycky, když se ráno vzbudím, tak vím, že ten den může být krásný, i když zrovna prší. Na každé situaci se dá najít nějaké pozitivum a každá negativní zkušenost vám přinese něco dobrého do života. Je dobré brát to, jak to je.

 

Jaké „poselství“ byste vzkázala dnešní mladé generaci?

Chtěla bych vzkázat všem, co sedí ve školní lavici, abyste si vážili toho, co vám učitelé předávají i co se týká sportovního života. Nebojte se zavřít notebooky a počítače a jít ven do přírody, protože tam je duši i tělu nejlépe.

 

Jako druhého a hlavního hosta jsme si vybrali známého českého režiséra pana Zdeňka Trošku. Požádali jsme ho, jestli by za námi přijel na besedu a on naše pozvání přijal. Na jeho návštěvu a povídání jsme se všichni velice těšili. Připravili jsme mu malé pohoštění, dárek a mnoho otázek. Povídání s panem Troškou bylo velice zajímavé a zábavné. Nám mladým dal i pár rad do života. Odpovídal například:

 

Jaký máte vztah k Vimperku a Jihočeské- mu kraji?

Ten nejlepší. Moje babička pracovala léta v Šumavanu, kolikrát mě provedla závodem, a já obdivoval hory barevných látek, ze kterých se šily košile. Do vimperských tiskáren jsem jezdil třikrát za prázdniny na exkurze z pionýrského tábora na Kubově Huti a vždy jsem si odnášel náruč papírových odstřižků, které se odvážely do sběru. Z toho jsem měl největší radost, protože jsem od dětství rád maloval.

 

troska

Zdeněk Troška

 

Jaké je Vaše životní motto?

Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek ani být nemusí.

 

Jaké „poselství“ byste vzkázala dnešní mladé generaci?

Učte se, blbejch je už víc než dost.

 

Jaroslav Stránský, Petra Hrubá

 

 

Postřehy na závěr

 

Cílem žákovského projektu „Křeslo pro hosta“ bylo seznámit studenty naší školy s úspěšnými lidmi, kteří ve svém životě dosáhli významných výsledků, aby jejich životní příběh byl inspirací a motivací pro naši mládež.

 Na projektu pracovali jen dva studenti prvních ročníků – Jaroslav Stránský (1. A) a Petra Hrubá (5. G). Vytvořili aktivní tým, vybrali ze spousty osobností bývalou studentku naší školy Terezu Němcovou (roz. Huříkovou), úspěšnou reprezentantku v cyklistice, a filmového režiséra Zdeňka Trošku, který pochází z nedalekých Hoštic u Volyně. článek3 (2)-page-002Obě osobnosti Jára s Petrou prezentovali nejprve stručným životopisem, fotografiemi a ukázkami z filmů – Tereza se představila filmem „Nehasit, hořím“ a dále bylo vybráno několik vtipných ukázek z filmografie Z. Trošky.
S Terezou bylo natočeno video, ve kterém odpovídala na naše otázky. Pan režisér Troška se zúčastnil besedy se studenty osobně. Obě osobnosti daly studentům cenné rady – např. aby si vážili toho, jak se jim učitelé ve škole věnují; aby neztráceli drahocenný čas u počítačů a trávili více času v přírodě; aby si šli za svým cílem aj. Bylo vidět, že beseda s panem režisérem naše žáky zaujala, často se ozýval v sále smích a potlesk. Chtěla bych velice pochválit Petru i Járu, kteří na projektu pracovali s velkým nasazením, zaujetím a pílí, snažili se vybrat nejzajímavější informace a události ze života obou představovaných osobností, a úspěšně celou svoji mnohahodinovou práci prezentovali v MěKS. Projekt byl pro ně zajímavou a cennou zkušeností.

Na závěr bych chtěla vyjádřit uspokojení, že všechny cíle, které jsme tímto projektem sledovali, byly naplněny, a troufám si konstatovat, že i předčily mé očekávání. Věřím, že v době, kdy má naše mládež málo pozitivních vzorů a z médií slyší spoustu negativních zpráv, bylo toto setkání příjemným a užitečným počinem.

 

Dana Frnochová

 

{jcomments off}